Co vytvořili naši učitelé v modelových lekcích

Několik ukázek, které naši učitelé vytvořili v modelových lekcích

Životabáseň napsaná na závěr lekce o katu Mydlářovi

KAT MYDLÁŘ

Přemýšlivý a přesto drsný
Do společnosti nepatřící
Přál by si být zbaven viny
Sní o lehkém živobytí
Chce se bít a přitom mlčí
Bojí se všech, sebe nejvíc
Barvu bílou ve snech vídá
Nesnáší pak probuzení
Miluje svůj život
Do společnosti nepatřící...
kat Mydlář

JAN

Citlivý
Zlomený
Kat
Přeje si být někým jiným
Sní o odpuštění
Chce spravedlnost
Ale bojí se vlastní viny a slabosti
Nesnáší pocit bezmoci
Miluje život
Jan
Nešťastný kat pražský

Života báseň kata Mydláře

kat Jan Mydlář
citlivý, rozporuplný,
zvláštní, přemýšlivý
člověk s konfliktem pracovní náplně a svědomí
... v jiné situaci, v jiné situaci...
o návratu ke klidu
mít už vše za sebou
žádné rozhodnutí není to pravé
červená
rozporuplné zadání
klid
ROZERVANEC

Metoda volného psaní po přečtení pohádky O Červené Karkulce podle bratří Grimmů. Učitelé si měli vybrat jednu ze svých otázek k textu a přemýšlet o ní.

Proč nešla Karkulka rovnou k babičce?

Karkulka slíbila mamince, že určitě půjde jen tou cestou, co jí řekla, ale znáte děti. Slibují, slibují, ale jde často jen o tu chvíli, za chvíli už by kvůli něčemu jinému zase slíbily něco jiného. Karkulka určitě na začátku cesty neměla záměr maminku neposlechnout. Nechala se však zlákat vlkem, který si ji postupně a polehoučku dostal přesně tam, kam on sám chtěl. Tak Karkulku ani nenapadlo, že je něco špatně, najednou jí přišel výborný nápad natrhat babičce květiny a už se zabývala něčím úplně jiným a na babičku zapomněla. Často si připadám jako Karkulka. Jdu něco dělat a cestou něco uklidím apod. a už dělám něco jiného, než jsem chtěla. O co těžší je to pro děti než pro dospělé. Byla v tom dost naivní, asi to záleží na povaze. Tedy jestli to psaní mělo vypadat nějak takto.

Karkulka

Dnes se mi opět z hloubi mojí duše vynesla pohádka mého dětství O Červené Karkulce. Pocity s touto pohádkou spojené byly již zanesené a nejasné. Vybavuji si pouze mlhavě jakýsi pocit strachu a osamělosti. Dnes se mi podařilo narazit na zlatou žílu. Hledám odpověď na otázku, která mi v tom příběhu zřejmě již jako malé nešla do hlavy. Nevím, možná nějaká z verzí této pohádky na ni odpovídá, já však tuto odpověď neznám! Hlavou mi stále zní: "Kde zůstala maminka? Proč nechala jít malou Karkulku samotnou do lesa?" Přesný věk Karkulky neznáme, ale jistě to byla ještě maličká holčička. Alespoň tak si ji většinou představujeme a většina ilustrátorů se této představy také drží. Tak tedy: Kde je maminka? Co je tak důležité, že nemůže jít se svojí dcerou? Měla Karkulka sourozence? Je někdo z nich nemocný? Je nemocná snad maminka? Jak tedy mohla upéct bábovku? Mají snad hospodářství, o které se musela postarat?...

Kde byl ten zlomový okamžik celé pohádky?

Zlomový okamžik celého příběhu je pro mě naprosto jasný - Karkulčino setkání s vlkem. To, jak to pojali bratři Grimmové, mi přišlo snad ještě výstižnější, než co jsem znal v dětství. Hodně mi to připomíná příběh z Bible o původu zla. Adam s Evou se setkávají s hadem, který reprezentuje zlo - převlečené zlo, aby ho nikdo na první pohled nepoznal. Vlk, podobně jako had, mluví úlisně, na první pohled sladce, přátelsky, podbízivě, aby se zalíbil a získal důvěru Karkulky. A pak to přijde v jedné zlomové větě - Karkulce se otevřely oči dokořán. Viděla kolem sebe květy, slyšela zpívat ptáky a to všechno ji k sobě zvalo novým způsobem. Stejné sliby jako měl had v ráji: Nic se ti nestane, podívej se kolem sebe, zkus něco zakázaného, zapomeň na toho, kdo tě nesmírně miluje, kdo je k tobě hodný, pošlapej důvěru mezi vámi, spolehni se na někoho, kdo má v srdci jenom vraždu.